Název fotografické výstavy vychází z jedné z nejcitovanějších myšlenek starobylé Smaragdové desky, jež vyjadřuje hermetický princip, propojující materiální a duchovní svět, mikrokosmos a makrokosmos. Zde se stává pozadím pro dialog dvou fotografických přístupů, které vykazují mnohé společné a propojující znaky – minimalistickou obrazovou řeč, jemnou tonalitu, smysl pro nacházení abstrahovaného řádu a melancholickou atmosféru nekonečnosti okamžiku.

Irena Armutidisová obrací pozornost k zemi – k výsekům zamlžených krajin, jejích povrchů, stop a struktur, v nichž se konkrétní prvky mnohdy proměňují v téměř abstraktně vyznívající obraz. Roman A. Muselík naopak směřuje objektiv vzhůru: k nebi, solitérním oblakům, stopám letadel a vrcholkům stromů, které vytvářejí jemné obrazové konfrontace linií, organických tvarů a prostoru. Společná výstava samostatně pracujících autorů ukazuje, že „nahoře“ a „dole“ nejsou protiklady, ale zrca—-dlící se roviny jednoho celku.