Svojí dramaturgií pokrývá Polárka spektrum diváků doslova od právě narozených až po dospělé – nejde přitom o eklektičnost, nýbrž o celostní přístup k výchově diváka, jeho vztahu k divadlu a kultuře obecně. Polárka si přeje být “divadelním průvodcem na cestě k vlastní dospělosti”. Cíleně tak v rámci vznikajících představení i návazných aktivit vytváří u svých diváků vztah ke scénickému umění, učí rozeznávat skutečnou uměleckou kvalitu a vědomě ji reflektovat. Zároveň jde i o výchovu k hodnotám, orientaci ve světě – prostřednictvím divadla je možné s dětmi či mladými lidmi otevírat schůdnou formou náročná, ale přitom zásadní témata.