The Life Docc: Projekt ze Žďáru, který dává hlas životním příběhům

Profilovka
07. 07. 2025

Dva mladí kluci se rozhodli, že internet musí mít smysl. Vrhli se do něčeho, co je skutečně naplňuje – projektu The Life Docc.  Aby mohli pokračovat a dát tomuto projektu, který sleduje tisíce lidí a přináší tolik inspirace, skutečně sto procent, spustili s velkou nadějí sbírku na Donio. Vaše podpora jim umožní nejen pokrýt dosavadní investice, ale především zajistit, že příběhy, které tak pečlivě sbírají, budou moci dál oslovovat a měnit životy nás všech.

Přečtěte si, kdo jsou a jak můžete podpořit jejich jedinečné poslání!


  • Vaše tváře už známe z videí, ale kdo vlastně jsou ti dva mladí kluci, kteří stojí za projektem The Life Docc? Mohli byste se nám trochu představit?

Jsme dva mladí a cílevědomí kluci, kterým bylo od začátku jasné, že na internetu chceme tvořit něco, co bude mít skutečný smysl. Je nám 22 a 19 let. Starší z nás pochází ze Žďáru nad Sázavou, mladší z Velké Losenice. Jeden z nás vystudoval IT a po maturitě strávil rok na anglické škole. Právě tam si uvědomil, že programování a počítače nejsou jeho cesta – že chce v životě dělat něco, co ho bude skutečně naplňovat. Mladší z nás tehdy ještě studoval obor elektrikář. A právě v tom období se naše cesty protnuly a po několika měsících společného plánování jsme se rozhodli do projektu pustit naplno. Vše jsme si tvořili sami. Střih videí, produkce, komunikace… A protože jsme si už tehdy dokázali díky svým zkušenostem na internetu něco vydělat, rozhodli jsme se zariskovat a zkusit to touto cestou. Dnes víme, že to bylo správné rozhodnutí.

  • Jaká byla ta prvotní jiskra nebo konkrétní událost, která vás přivedla k myšlence založit The Life Docc? Byl to nějaký konkrétní rozhovor s prarodiči, nebo něco úplně jiného?

Ta prvotní jiskra vzešla z naší touhy tvořit něco jiného, co by mělo skutečný obsah a přineslo přidanou hodnotu. Chtěli jsme se na internetu odlišit a dělat něco, co tu ještě není. Na začátku jsme proto přemýšleli, že budeme zpovídat nejen starší generaci, ale také mladé lidi a podnikatele. Když jsme projekt spustili, zkoušeli jsme všechny tyto směry, ale brzy se ukázalo, že nás i naše sledující nejvíce oslovují právě příběhy starších lidí. V tu chvíli jsme pocítili, že tohle je ta správná cesta. Pokud se ale máme vrátit k úplně prvnímu momentu, kdy ta myšlenka vznikla, bylo to během jedné rodinné oslavy. Seděli jsme a poslouchali vyprávění dědečka mladšího z nás. Jeho životní příběhy a moudrost nás doslova pohltily. V tu chvíli nám to došlo – že je škoda, aby takové poklady zůstávaly jen mezi čtyřmi stěnami. Cítili jsme, že je důležité je sdílet dál. A protože jsme kolem sebe nic podobného neviděli, rozhodli jsme se, že to uděláme právě my.

  • Projektu se věnujete už devět měsíců. Jak se za tu dobu vaše osobní vnímání stárnutí a moudrosti starší generace změnilo?
Silně jsme si uvědomili, jak rychle život utíká – a že to není jen prázdná fráze. Při stovkách rozhovorů jsme si vyslechli příběhy plné radosti, ale také smutné osudy, ztrát a těžkých rozhodnutí. Začali jsem si uvědomovat, že spousta věcí, kvůli kterým se dnes trápíme nebo stresujeme, vlastně není tak vážná, jak se na první pohled zdá. Naučili jsme se život tolik neprožívat a víc si ho užívat. Zároveň jsme byli hluboce ovlivněni vyprávěním o vztazích. Starší generace často prožila celý život s jedním partnerem – byli spolu od mládí až do smrti. V dnešní době je to čím dál vzácnější, a právě proto nás fascinuje, jak o těchto vztazích mluví. Díky našim otázkám na téma lásky a partnerství jsme pochopili, že klíčem k dlouhému a pevnému vztahu je respekt, tolerance a komunikace. Ani oni neměli jen slunečné dny – ale nikdy to společně nevzdali. A to je něco, co nás motivuje, co chceme dál sdílet a ukazovat i mladším generacím – že láska na celý život stále existuje, když o ni lidé opravdu pečují.
 
  • Oslovujete seniory náhodně na ulicích. Jaké jsou vaše tipy a triky, jak překonat počáteční ostych a navázat s nimi kontakt, aby vám důvěřovali a byli ochotni sdílet své příběhy?  
Ano, seniory oslovujeme vždy náhodně na ulici. Ze začátku to pro nás bylo opravdu náročné, protože jsme s ničím podobným neměli žádné zkušenosti. Oba jsme introverti a předtím jsme měli problém mluvit třeba i před třídou u tabule, natož oslovit neznámého člověka na veřejnosti.  Zjistili jsme, že lidé jsou v naprosté většině ochotní si nás vyslechnout a dát nám prostor, abychom jim náš projekt představili. Snažíme se mluvit pomalu, trpělivě vysvětlovat, o co nám jde, a ukázat jim, že naše setkání nemá žádný skrytý nebo negativní záměr – opravdu si přejeme naslouchat jejich příběhům. Velmi pomáhá, když jim ukážeme už hotová videa z předchozích rozhovorů, díky čemuž získají větší důvěru a přesvědčí se, že to myslíme vážně. Snažíme se být upřímní, vstřícní a respektující. Neustále se učíme a zdokonalujeme v tom, jak oslovit lidi co nejpřirozeněji. Když někoho oslovujeme, snažíme se konkrétně zmínit, co nás na něm zaujalo – třeba jeho styl, energii nebo prostě to, že nás zaujal. Tím se snažíme navodit přátelskou atmosféru a uvolnit tak první kontakt.
 
  • Který rozhovor byl pro vás nejemotivnější nebo nejpřekvapivější a proč? Můžete se podělit o krátký úryvek nebo moment z něj?
Nejemotivnější a zároveň nejpřekvapivější pro nás byly dva rozhovory. První z nich byl s párem, kterého jsme původně ani nechtěli oslovit – ale něco nám uvnitř říkalo, že to alespoň zkusíme. Nakonec z toho vznikl jeden z našich nejvíce sledovaných rozhovorů, který nám dal krásný a velmi emotivní příklad opravdové lásky - odkaz zde .

Druhý rozhovor byl podobně překvapivý. Na první pohled na nás pan působil, že bychom ho spíš otravovali, a tak jsme se dlouho přemlouvali, zda ho vůbec oslovit. Nakonec jsme to ale udělali a opět to byl jeden z našich nejvíce sledovaných rozhovorů. Pán byl kouzelný – i přesto, že v zimě roku 2024 byl nejstarším člověkem ze všech, které jsme oslovili, vůbec na to nevypadal. Působil jako pohádkový dědeček, který krásně vypráví příběhy a vy mu jen nasloucháte. V rozhovoru mluvil o tom, jak si váží maličkostí, co pro něj znamená, když se celá rodina sejde na Vánoce, a podobně. Nakonec z něho vzniklo i hodinové povídání mimo kameru, což nás velmi potěšilo.

  • Jaké nejdojemnější nebo nejinspirativnější zpětné vazby od sledujících jste obdrželi? Změnil váš projekt někomu život, nebo ho donutil k zamyšlení?

Spousta lidí nám denně píše, že jim naše videa pomáhají, že si díky nim více váží života, svých rodin a prarodičů, a že díky tomu s nimi tráví víc času. Dávají jim naději v hledání pravé lásky, a za to nám opravdu děkují. Snažíme se všechny zprávy i komentáře pečlivě číst, protože nám vždycky udělají obrovskou radost. Potvrzují nám, že směr, kterým jsme se vydali, je ten správný, a motivují nás v něm pokračovat.

  • Zmiňujete, že vaše návštěvy dělají radost i starší generaci. Jaký byl nejkrásnější moment, který jste zažili, kdy jste cítili, že váš projekt přináší seniorům radost a smysl?  

Cítíme to pokaždé, když někoho oslovíme na ulici a vidíme, že si s námi chtějí povídat i mimo kameru. Někdy nám sami řeknou, že jsme jim zlepšili den už jen tím, že si s námi mohli popovídat. Stejné pocity máme i při návštěvách domovů seniorů. Jeden konkrétní příklad byl s pánem, kterému bylo 96 let, a kterého jsme potkali v druhém domově seniorů, který jsme navštívili. Pán se s námi chtěl podělit o svůj život víc a pozval si nás k sobě na byt, kde nám udělal kafe. Při odchodu nám děkoval, že jsme mu opravdu pomohli a dodali energii. Jeho rodina ho už tolik nenavštěvovala, takže byl za naši společnost opravdu vděčný. S pánem se vídáme dodnes, občas za ním zajdeme na kafe, popovídáme si a uděláme mu radost, zpříjemníme mu den.

  • Plánujete do budoucna zapojit i děti z dětských domovů nebo lidi s různými omezeními. Jakým způsobem chcete tyto skupiny integrovat a jaké příběhy byste od nich rádi zachytili? 

Ano, plánujeme to. Věříme totiž, že nám tito lidé mohou také hodně předat – ať už svými lidskými příběhy o tom, jak se dostali do domova, jak to zvládají, co jim to dalo, a podobně. U lidí s různým omezením zase chceme ukázat, že i když se člověku stane něco špatného, není to konec. Má smysl s tím bojovat a nevzdávat se. Věříme, že tyto příběhy budou stejně emotivní a inspirativní jako ty, které děláme doposud, a naše publikum je ocení a vezme si z nich také hodně. Obecně se náš profil jmenuje The Life Doc – což znamená The Life Documentary, tedy dokumentace života, životních příběhů. A právě všechny tyto kategorie chtějí tento koncept naplňovat.

  • Jaké jsou vaše největší sny a ambice pro The Life Docc do nadcházejících let? Kde byste chtěli, aby se projekt za pět let nacházel?   

Chtěli bychom změnit obecné vnímání světa a dát ho zase trochu do pořádku. Zároveň chceme vybudovat co nejvíce multimediální profil, který bude mít smysl, osloví statisíce lidí a bude je inspirovat a pomáhat jim v životě díky autenticitě a skutečným lidským příběhům. Projektem bychom se chtěli i živit, protože nám zabírá desítky hodin týdně a není možné to dělat dlouhodobě zdarma a udržitelně. Finanční prostředky bychom nadále využívali ke zlepšování projektu, a hlavně by nám umožnily do něj dávat opravdu sto procent. Před týdnem spustili sbírku na platformě Donio, kde díky podpoře lidí usilujeme o vybrání určité částky, která nám pomůže pokrýt a zpětně proplatit investice, které jsme do projektu už vložili, a zároveň nám umožní projekt zachovat a pokračovat v něm dál. Bereme to také jako možnost pro naše sledující, jak nás mohou podpořit, protože nám chodí desítky zpráv, že by nás rádi podpořili. Tady tato možnost je a my si každého jednoho příspěvku nesmírně vážíme a děkujeme.     

Chcete přispět do diskuze? Stačí se jen přihlásit.