Kdo tě přivedl k fotbalu, v kolika letech jsi s ním začal?
K fotbalu jsem se dostal díky mému sousedovi, který mě bral každý den po škole na hřiště, které jsme měli u nás na vesnici. Mě to začalo bavit, rodiče si toho všimli a tak mě dovedli na nábor do Žďáru nad Sázavou.
Jak vzpomínáš na tvá léta ve žďárském dresu?
Ano samozřejmě, na učinkování ve Žďáře mám ty nejlepší vzpomínky, v mém ročníku se sešla skvělá parta kluků, což si myslím že je hodně důležité. Díky klubu jako takovému jsem měl možnost účastnit se na největších turnajích a zahrát si proti velkoklubům jako je například Slávie Praha, Slovácko, Hradec Králové, Pardubice a mnoho dalších, což je pro mladého kluka nezapomenutelný zážitek.
Nastupuješ v brance. Jak jsi se k chytání dostal?
Ano nastupuji. K chytání jsem se dostal čirou náhodou, protože klukům z ročníku 2007 vypadl před odjezdem na turnaj brankář a tak pan trenér Chmelíček zavolal tátovi, jestli bych nechtěl jet s nimi do Jablonce chytat.
To tě přesvědčilo nebo tě to táhlo i k hraní v poli?
Nebylo to definitivní rozhodnutí, že budu brankář. Chvíli jsem to točil, občas jsem byl v bráně a občas chytal. Řekl bych, že zlom přišel tak v 9/10 letech kdy jsem zjistil, že jako hráč se asi nechytnu a už mě to do pole netáhlo. Možná to bylo taky tím, že už jsem to nezvládl ve hře udejchat.
V mladších kategoriích je chytání někdy psychicky náročné. Nastala u tebe nějaká těžší chvíle?
Měl jsem krizové období v ročníku U14, kdy mě to v bráně přestalo bavit a cpal jsem se zase do pole, ale díky trenérovi Chmelíčkovi a Havránkovi jsem toto období zvládl a našel si zase lásku k chytání.
V kategorii U15 jsi přestoupil do Jihlavy jak hodnotíš zatím etapu v jejím dresu?
Do tréninkového procesu s Jihlavou jsem se dostal už v kategorii U14, kdy jsem se stal členem regionální akademie. Přestup do jihlavského klubu proběhl v kategorii U15 a upřímně svojí etapu zde z fotbalové stránky nehodnotím moc kladně. Začal jsem se potkávat s častými zraněními a taky s vyšší soutěží přišla větší nervozita, takže jsem toho moc neodchytal. Ale naštěstí díky mému trenérovi Bendovi, který mě v Jihlavě trénuje jsem se dokázal jak fotbalově, tak i v hlavě neskutečně posunout. Můžu s klidem říct, že v ročníku U17 už se to začalo vše rovnat a věřím, že příští sezonu už toho odchytám více.
Kolikrát týdně trénujete? Popíšeš nám tvůj jeden běžný den?
Trénujeme šestkrát týdně i co se týče ranních tréninků. Moje dny se hodně liší podle toho co je za den. Když si vezmeme třeba úterý, tak vstávám v 6:00 udělám si hygienu a vyrazím na snídani. Po snídani se vydám na ranní trénink, který mám od 7:15 do 8:30, poté jdu na 10:00 do školy, kde jsem do 14:20. Po škole jdu na oběd a po obědě jdeme s týmem do posilovny a nebo jdu pomoci ročníku U18 a U16, když potřebují na tréninku dva gólmany. Po tréninku jdu na večeři a poté trávím čas s klukama. Spát chodíme okolo 23:00.
V kategorii U17 chytáš celostátní ligu a dorosteneckou divizi. Jak hodnotíš tyto soutěže?
Na celostátní soutěž si nemůžu stěžovat, přece jen je to nejvyšší soutěž kterou mohu hrát. Každý zápas který hrajeme je těžký, takže musíme byt každý zápas připraveni a nic nepodcenit. Jsou to ohromné zkušenosti potkávat se s nejlepšími v republice.
Jak hodnotíš svoji letošní sezónu?
I když jsem toho moc neodchytal kvůli častým zraněním, tak zápasy které jsem odchytal hodnotím dobře. Myslím si, že se mi velice povedli a že jsem výkony přispěl k pár výhrám. Samozřejmě jsou i zápasy co se nepovedou, ale to k fotbalu patří.
Kam by jsi to chtěl až dotáhnout?
Samozřejmě co nejvýš, nemám vysněný klub, nebudu se bránit žádné nabídce. Ale vysněná soutěž je asi La liga a nebo Premier league.
Máš nějaký vzor ať v českém fotbale nebo v zahraničí?
Vzor asi nemám. Dříve to byl Petr Čech, ale teď už asi nikdo. Samozřejmě oblíbené gólmany mám například Curtois, Raya a nebo český Tonda Kinský.
Tvůj oblíbený klub u nás a v zahraničí?
V zahraničí Barcelona a u nás Slávie Praha.
Tvoje oblíbený jídlo a pití?
Pití bude asi kofola a jídlo butter chicken.
Co děláš ve volném čase?
Volný čas trávím různými aktivitami s přítelkyni a rodinou. Samozřejmě chodím i do posilovny posouvat se i mimo tréninkový proces Jihlavy.
Čím je pro tebe vlastně fotbal?
Fotbal je pro mě útěchou a vášní. Myslím si, že každý kdo to chce někam dotáhnout musí mít lásku k danému sportu a ta samozřejmě i u mě nechybí.
Děkuji ti za rozhovor
